Kdo v posledních dnech přijíždí do Ždírce, možná už zpozorněl. U vjezdu do obce nám přibyla nová dřevěná socha. A není to jen tak ledajaká socha. Představuje náš obecní znak – zkřížené sekery, plamen a podkovu.
Socha vznikla už v loňském roce v rámci Dubského dřevosochání v září 2025. Jejím autorem je pan Jaromír Dědek z nedalekých Blatců, tedy vlastně náš soused. A protože dřevo není žádný spěchající materiál, dostala socha po vyřezání celý rok na to, aby pořádně vyschla. Teď už tedy dozrála do své finální podoby a mohla se vydat na své nové místo – k našemu vjezdu do obce.
Ještě než ale mohla socha na své místo putovat, bylo potřeba připravit pořádný podklad, aby tam také dobře a bezpečně stála. O betonový základ se postarali pan místostarosta František Mizera, zastupitel Radek Šesták, dále pak panové David Kapoun a Pavel Jelínek. A aby byla socha připravena i po stránce povrchové ochrany, postaral se o její nátěr pan místostarosta František Mizera.
A proč právě sekery, oheň a podkova?
Náš znak v sobě ukrývá kus historie Ždírce. Při vzniku osady bylo potřeba nejprve získat místo pro život a hospodaření. Původní porost byl proto vymýcen a vypálen, aby vznikla půda pro louky a pole. Zkřížené sekery připomínají mýcení lesa, plamen vypalování porostu a podkova pak starou místní kovárnu. Ta už dnes samozřejmě nestojí a patří stejně jako mnohé další věci do historie naší obce.
Když se na sochu člověk podívá, může si tak říct, že je v ní vlastně celý Ždírec – trochu lesa, trochu ohně, kus poctivého řemesla a práce našich předků.
A právě proto jsme chtěli, aby socha stála na místě, které každý, kdo do Ždírce přijíždí, uvidí. Bude tak nejen ozdobou u vjezdu, ale také malou připomínkou toho, co znamenají symboly na našem obecním znaku a odkud se vlastně vzaly.
Je také hezké, že znak Ždírce dostal podobu právě ze dřeva. Vždyť co jiného by mělo stát u vjezdu do malé obce obklopené lesy než pořádný kus dřeva? A když ho navíc vytvoří člověk z vedlejší obce, je to o to milejší.
Takže až budete příště projíždět kolem, můžete se na chvíli podívat. Naše sekery, plamen a podkova už mají své místo a budou odteď vítat všechny, kteří do Ždírce přijíždějí.
Teď už jen zbývá přát si, aby nám socha vydržela dlouhá léta, pokud možno v co nejhezčím a neponičeném stavu, a aby se z ní postupně stala stejně samozřejmá součást Ždírce jako naše cesty, kaplička nebo okolní lesy.
A všem, kteří se na jejím vzniku a umístění podíleli, děkujeme. Panu Jaromíru Dědkovi za krásné dřevěné dílo a Františku Mizerovi, Radku Šestákovi , Davidu Kapounovi a Pavlu Jelínkovi za práci, díky které dnes může socha stát právě tam, kde má.
A protože u takového díla je škoda zůstat jen u povídání, přidáváme také několik fotografií z jeho stavění a video z loňského Dubského dřevosochání, kde můžete vidět, jak socha postupně vznikala.
